text.skipToContent text.skipToNavigation
background-image

P íb hy zví at von Walló, Olga (eBook)

  • Erscheinungsdatum: 15.12.2014
  • Verlag: Nakladatelství Viking
eBook (ePUB)
2,99 €
inkl. gesetzl. MwSt.
Sofort per Download lieferbar

Online verfügbar

P íb hy zví at

Toto je pravdivý p?íb?h krásné a rozumné fenky jménem Dásenka (ano, jako ta ?apkova), která byla dohnána k rozhodnutí, ze nebude pat?it nikomu; ze bude svoje paní. Odehrává se v jednom odlehlém sumavském údolí v posledních létech minulého tisíciletí a vystupují tam taky lidé.

Protoze je to p?íb?h pravdivý, je dosti drsný. Pokládáme Dásenku za politickou pr?kopnici nov? promýsleného vztahu lidí a zví?at.

Produktinformationen

    Format: ePUB
    Kopierschutz: watermark
    Seitenzahl: 70
    Erscheinungsdatum: 15.12.2014
    Sprache: Tschechisch
    ISBN: 9788074821806
    Verlag: Nakladatelství Viking
    Größe: 553kBytes
Weiterlesen weniger lesen

P íb hy zví at

II

A tady ten sen kon?í. Tohle je ten d?siv? exaktní zmatek probuzení. Hodina mezi psem a vlkem? Ne, to je jindy. Nebo jinde? Vlci jsou v pohádkách a Dásenka je pes. Skute?nost, ze umí mluvit, nálezí do mnozin vseho, o ?em se mluvit nesmí. Strasná na tom je ta v?ta p?etrzená v p?li. A to, ze jsem se tak dlouho dokázala tvá?it, ze o tom nevím.

Dásenka je daleko, musím za Dásenkou.

V nespaní nad ránem se mi ty v?ty vracejí jako rány kyvadlem. Jsou ur?ité; jsou vyt?est?né; ráno se rozplynou, nebudou nic platit. Mám práci, mám sv?j vsední den, nemohu se jen tak sebrat a pádit za n?jakým psem b?hvíkam. A pak, Dásenka je uz daleko - Span?lé pro to mají výraz más allá . Tam uz se na víkend nejezdí.

Polykání mne bolí. Nevymlouvám se! Kdo zije ve m?st?, má v téhle ro?ní dob? vícemén? virózku. Vím, co m? ?eká, az zas p?ijedu ke kamennému domu v údolí: Ticho. Zádné skákání az nad hlavu, zablácené packy, vrt?ní ocasem a chlupy vsude. Jest? tomu nebudu v??it, budu volat: "Dásenkóóó! Dááásooo! Dááseeenkoo!". Po?ád nesm?leji.

P?itom jich byl nedávno celý houf, vsichni bílí a jedno malé hn?dé st?n?. Pak byli jenom t?i. A pak... Dásenka v?d?la, co ji ?eká. A p?esto jsem odjela bez ní, i kdyz mi sko?ila do auta a odmítala vystoupit. Jsem vinna stejn?, jako bych stiskla spous?.

Jenze Dásenka nebyla m ? j pes. M?ly jsme spolu zvlástní vztah. Kdybych ji odvezla, byla by to z právního hlediska krádez. Ale to nebyl ten d?vod; p?ed tím bych nezaváhala. Potíz je v tom, ze... Ale to se t?zko vysv?tluje. Nemohu doopravdy mít zádného psa, protoze bych se rychle sama stala psem, a to by nebylo dobré. Nemám k tomu fyzické dispozice. A konec konc?, v lec?em se rozcházíme, nesdílím t?eba zálibu v ohnilém mase. Také bych postrádala právní subjektivitu. Uz kv?li tomu jsem byla vzdy nucena se chránit.

Není mou vinou, ze si mne Dásenka zvolila a já jí to také nijak neuleh?ila.

Te? uz je Dásenka jenom v mé hlav?, zabírá jí neúm?rn? velký díl. Ale konec konc?, n ? co tam prostor zabírat musí, není-li tam jiných samostatných a svébytných struktur. Az Dásen?ino místo obsadí jiní, bude h??. Protoze Dásenka byla jediná svého druhu, byla první. Pr?smyky ducha jsou vydlázd?ny kostmi pr?kopník?. Nez p?ijde doopravdy ráno, budu si vypráv?t o Dásence.

Lidé psy hodnotí tém?? výhradn? podle vzhledu, coz je nesmysl z?ejmý a lozený. Ze pes rozumí ?lov?ku, to pokládají za samoz?ejmé, od toho tu pro n? pes je! Ale ?lov?k psovi... to je mnohem t?zsí. Odpus? mi, Dásenko, jestli budu tv?j p?íb?h vypráv?t nep?esn?.

M?las ráda benzinový pach, p?sobil na tebe jemn? opojn?. Ve m?st? t? mátl, ale tam v horách byl jako závan netusených, rafinovan? civilizovaných sv?t?. Pokud jsi m?la p?ílezitost, lehávala jsi pod auty poblíz výfuku a vdechovala benzinové páry. Smáli se ti, ze fetujes.

Bílý spic je pohledné plemeno. "Dásenka je krásná, smyslná a poziva?ná!" ?íkávala jsem o tob? já. Chlubila jsem se tebou, bylo to tak snadné!

Ale ten poslední den jsem u tebe nebyla.

P?itom pan Wimmer na tebe m?l spadeno uz dávno. Sly jsme nap?í? polem a on po tob? st?ílel. Tiskla ses mi k noze, chránila jsem t?. Mí?il na nás, byl opilý. Sla jsem proti hlavni.

"Vy nevyst?elíte," ?íkala jsem rovn? a nosn?, aby m? slysel, a sla jsem p?ímo k n?mu. "Nevyst?elíte, leda byste cht?l zast?elit mne."

Pan Wimmer se klátil, m?l mrazem ?ervené tvá?e. "Kurva ?uba," ?íkal pan Wimmer, a jest? n?co ?íkal, m?l myslivecký klobouk.

"Já vím, ze jste v právu, ale nezast?elíte mi Dásenku p?ed o?ima. Zast?elíte ji, az tu nebudu, platí? Já vím, ze vyhrajete, vzdy? jste v právu! Ale dnes mi Dá

Weiterlesen weniger lesen

Kundenbewertungen